11. listopadu 2024 – Dominika Čechová, M.A., psychoterapeutka a facilitátorka diskuzí o duševním zdraví ve firmách, pracuje s českou i mezinárodní klientelou. Pomáhá lidem řešit problémy v osobních vztazích – jako jsou rozvody, rozchody nebo komplikované vztahy – a také v pracovních záležitostech, například s přizpůsobením se nárokům zaměstnavatelů a nastavením udržitelného životního stylu.
Věnuje se i popularizaci a destigmatizaci psychoterapie, mj. i jako koordinátorka preventivních programů péče o duševní zdraví. Jako členka výboru České asociace pro psychoterapii se podílí na přípravě zákona o psychoterapii mimo zdravotnictví.
Ve druhém dílu seriálů o příkladech dobré praxe si projektová manažerka Zdraví ve firmách Lenka Kučerová povídala s Dominikou Čechovou o tom, proč a pro koho zůstává psychoterapie stigmatem, jakou roli má péče o duševní zdraví na pracovišti a jak ji zaměstnavatel může ve své firmě nabídnout.
Díl první: Podpora zdraví na pracovišti
Jaký postup, byste poradila zaměstnavateli, který chce nabídnout psychoterapeutické služby svým zaměstnancům?
Pozastavila bych se nad slovem „chce nabídnout“. Často to znamená, že firma sice vnímá problém, ale chce odpovědnost za jeho řešení přenést na jednotlivce, aniž by chápala, jaký dopad mohou mít tyto služby na zaměstnance.
Vedoucím pracovníkům doporučuji, aby se drželi svých etických a hodnotových kodexů. Mnohé problémy, které ve firmách vznikají, vyžadují systémové řešení v rámci vnitřních procesů společnosti. Týká se to především symptomů u zaměstnanců, jako je přetížení, absence, fluktuace nebo prokrastinace.
Když do péče přijímám klienty z firem, kde působím jako lektorka, vždy vedení informuji o tom, že další informace už ode mě nedostanou. Pokud se zaměstnanec objedná sám, má zodpovědnost a péče směřuje výhradně k němu. Firmě nikdy nehlásím, kdo se objednal ani jaká témata řešíme. To platí i v případě, že firma hradí první konzultaci – vykazuji jen celkové měsíční počty konzultací. Mlčenlivost a důvěra jsou v našem oboru zásadní.
Přeformuluji to – Co je vhodné ve firmě řešit v rámci psychoterapeutických služeb? Kde jako terapeutka pomoci můžete?
Psychoterapeutické služby mohou dobře fungovat jako doplněk v situacích, kdy problém není specificky firemní. Takových situací je také řada. V době covidu to byla například izolace a osamělost zahraničních pracovníků uvězněných místními lockdowns. Nyní se často jedná o situace, kdy zaměstnanec zažije nějakou tragickou ztrátu. Zjistí, že se mu sebepoškozuje dítě, dozví se, že trpí nevyléčitelnou chorobou, utrpí vážný úraz…
V takových situacích psychoterapie může zaměstnanci pomoci překonat náročné období a udržet si práci. Pro firmu je taková investice do terapeutických služeb (i za cenu možného krátkodobého výpadku) efektivnější, než náhrada člověka, který postupně propadá do hluboké deprese a přestává být funkční. Navíc takové služby vytvářejí motivační firemní kulturu a prohlubují loajalitu zaměstnanců.
Co byste poradila lidem, kteří uvažují o možnosti nabídnutí těchto služeb ve své firmě?
Všem, kdo ve firmách o duševní zdraví pečují, vždy kladu na srdce, aby byli velmi opatrní na formu, kterou budou informace šířit. Duševní zdraví je stále velmi stigmatizované a proto doporučuji střídmost a obezřetnost. Všechny nabídky podpory by měly být formulovány neadresně a s velkou možností volby nabídku nevyzkoušet, nepřijmout a nezajímat se o ní.
Když jsem kdysi hledala nejlepší místo, kde praktické informace vylepit, napadlo mě vylepit QR kódy s odkazem na toaletách. To jsou totiž jediná pravidelně navštěvovaná místa, kde má člověk úplné soukromí. Na rozdíl od kuchyněk je zde také menší pravděpodobnost, že někdo informaci bude cíleně zlehčovat či problémy banalizovat.
Kdo se na vás typicky obrací s žádostí o pomoc a s jakými tématy?
Typickým klientem je vysokoškolsky vzdělaný člověk ve věku 26–45 let, a poměr žen a mužů se průběžně mění. Lidé se na mě obracejí s problémy v osobních vztazích – rozvody, rozchody, komplikace – nebo s pracovními záležitostmi, jako je přizpůsobení se nárokům zaměstnavatelů a nastavení udržitelného životního stylu.
Většina nových klientů přichází na základě referencí od přátel nebo kolegů, kteří u mě byli dříve. Často také přicházejí z firem, kde jsem vedla školení – zde měli možnost mě „oťukat“ v neutrálním prostředí. Proto jsem ráda, když se později rozhodnou přijít do terapie.
Stigma ohledně terapie je stále silné, zvláště mezi lidmi 40+, a proto považuji návštěvy terapeutů přímo ve firmách za dobrou cestu, jak odbornou péči zpřístupnit a učinit ji přijatelnější pro ty, kteří by jinak nepřišli.
Jaké je nejčastější téma, které v rámci sezení s klienty řešíte?
Témata jsou pestrá a hodně záleží, odkud klienti přicházejí. Pokud se jedná o firemního klienta, je pravděpodobnější, že první zakázka bude spojená s prací. Může jít o demotivaci, hrozící vyhoření, probíhající bossing či šikanu, stres z hrozící reorganizace firmy, riziko propouštění a hrozba ztráty zaměstnání.
I tyto problémy pak nahlížíme perspektivou osobního života. Velmi brzy tedy nalézáme univerzální témata:
- nedostatečná sebehodnota,
- neschopnost nastavovat a udržovat hranice,
- emoční nedosycenost,
- různé nevhodné strategie na zvládání emocí (únik pouze do myšlení a racionality).
Toto všechno bývají také běžné problémy lidí, kteří přihází ať už na základě doporučení, náhodou či na mě někde narazili.
Mluví se o tom, že od covidu duševních potíží přibývá. Proč? Co se stalo? Dá se to nějak vysvětlit?
Po covidu přibylo duševních potíží, zejména mezi dětmi a dospívajícími, i když já osobně pracuji s mladými dospělými (liší se terapeutické výcviky). Zdá se, že museli rychle vyspět, ale přitom jim často chybí pevné hodnoty a hranice, které by jim poskytly bezpečí pro vlastní rozvoj.
Nejde však o chybu mladých, ale spíše nás rodičů: jaké hodnoty jim předáváme a na jaký svět je připravujeme? Kolik z nás vyrostlo v rodinách, které fungují? Mnozí klienti pocházejí z neúplných rodin nebo prošli náročnými rodinnými konflikty, což ovlivňuje i jejich dospělý život. Párová terapie může tyto problémy řešit, ale je třeba ji vyhledat včas, pokud má vztah naději na obnovu důvěry. Zameťme si před vlastním prahem, než se budeme posmívat „sněhovým vločkám“.
Obecně lze říci, že přidanou hodnotou terapií je také edukace o tom, jak pěstovat udržitelné vztahy. V rodině, životě, mezi přáteli i na pracovišti. Bohužel mám pocit, že většinová populace příliš často kopíruje (někdy až vyžaduje) pohádkové příběhy. Ty ale většinou končí svatbou a další nápovědy nám nedávají.
Kam se mohou lidé nebo i firmy obrátit v případě zájmu o psychoterapii?
Odbornou psychoterapeutickou podporu lze hledat regionálně, ale i v online prostředí, aby byla pro uživatele maximálně dostupná. Dobrým zdrojem je adresář České asociace pro psychoterapii, která eviduje více než 1 900 členů po celé ČR.
Kvalifikace členstva je ověřena a je možné filtrovat i členy, kteří spolupracují s pojišťovnami v oblasti preventivních programů, nebo hledat terapeuty dle jazyka pro zaměstnance ze zahraničí.
Kde hledat pomoc a informace?
https://www.opatruj.se | https://hedepy.cz/ | https://nevypustdusi.cz/ | https://www.terapie.cz/ | https://www.nzip.cz/kategorie/54-dusevni-zdravi