4. 9. 2023 – Pokud jde o potraviny, v souvislosti s úsporným balíčkem vlády Petra Fialy bylo zatím slyšet spíše o zdanění tichého vína. Nedostalo se tak potřebné pozornosti důležitějšímu tématu – oddělení zdravých potravin od těch nezdravých či přímo škodlivých. Na to zákonodárci prozatím rezignovali, a promarnili tak šanci na významnou podporu zdravého životního stylu Čechů. Přitom by se to vyplatilo i jim – na úrovni státního rozpočtu, o který má v jejich balíčku jít především. Zvýhodnění zdravého životního stylu a jeho systémová podpora reálně dokáže ovlivnit spotřební chování.
Zdánlivě dobré zprávy: vláda chce snížit DPH potravin z 15 na 12 procent, což se může projevit na ceně. V širším kontextu je tu však přinejmenším jedno smutné ALE: s novým odstupňováním DPH zákonodárci nevyužili prostor pro to, aby po vzoru vyspělých evropských zemí, včetně těch sousedních, podpořila konzumování ovoce, zeleniny, luštěnin či mléčných výrobků. Podle OECD jen 20 % nemocí nesouvisí s výživou. Systémová podpora zdravých potravin se ale i přes to znovu odsouvá na druhou kolej.
Výhodnější DPH jako investice
Ze zdravých potravin platíme stejnou DPH jako ze sladkostí či tučného jídla – nejvíce v celé Evropě. Ovoce a zelenina stojí tolik, že je s ohledem na rodinný rozpočet porazí každý druhý (rakovinotvorný) uherák.
Nesprávná výživa může dle WHO za tři čtvrtiny onemocnění. Dva ze tří dospělých v ČR trápí obezita a nadváha, dlouhodobě máme jeden z nejvyšších výskytů rakoviny tlustého střeva a konečníku. Report OECD v roce 2019 uvedl, že v ČR je možné připsat asi 27 % úmrtí na vrub špatným stravovacím návykům; tabák mohl asi za 20 %, alkohol za 7 % a nedostatečný pohyb za 4 %.
DPH na vybrané potraviny v EU | |
Malta 0 %, Lucembursko 3 %, Itálie 4–5 %, Maďarsko 5 %, Francie 5,5 %, Portugalsko 6 % | Belgie 6 %, Německo 7 % ,Rumunsko 9 %, Slovinsko 9,5%, Rakousko 10 %, Slovensko 10 % |
Španělsko s rokem 2023 snížilo DPH některých potravin ze 4 % na 0 %, Polsko s krizí snížilo DPH z 8 % na 0 %. |
Podpora nutričně vyvážené a zdravé stravy české populace je nezbytná je pro prodloužení délky života ve zdraví a přímo podmiňuje míru obezity v populaci. Již dnes víme, že min. 20 % všech dospělých bude do roku 2030 obézních, to je 2,651 mil. obyvatel v ČR s vysokým rizikem rozvoje diabetu. Diabetes je jedno civilizačních onemocnění, která nás bezprostředně ohrožují, zatěžují veřejné finance a přitom jim lze efektivně předcházet právě vyváženým stravováním.
S ohledem na fakt, že obezita je příčinou řady dalších preventabilních onemocnění, kterým v Česku vévodí kardiovaskulární nemoci, je v zájmu občanů a občanek, stejně jako v zájmu rozpočtu státu, podporovat základní zdravé potraviny minimálně stejně jako knihy. A zodpovědní jsou v první řadě politici, kteří mandátem občanů získali právo i povinnost pečovat o veřejné zdraví.
Tento postoj zastává WHO, podle níž jsou daně z potravin a dotace na podporu zdravého stravování nákladově efektivní opatření na úrovni populace. Toto opatření snižující rizikové faktory nepřenosných nemocí. Fiskální opatření zohledňující prospěšnost potravin doporučuje též OECD a počítal s nimi také Evropský akční plán pro období 2015–2020.
Maďarsko nám ukazuje, že to možné je
„Přerozdělit odpovědnost za nezdravé stravování tak, aby jednotlivci nesli poměrnou část sociální a ekonomické zátěže spojené s nezdravým stravováním,” bylo hlavním cílem předanění potravin v Maďarsku. Součástí je i průběžná evaluace – daň je možné upravovat v reakci na její dopady v praxi (ekonomické, ale i zdravotně sociální).
Během prvních čtyř let (2011—2014) daň vygenerovala 61,3 mld HUF v hodnotě 200 milionů EUR, přičemž od roku 2012 má speciální „budget line” ve fondu zdravotního pojištění – zisk je využíván k financování veřejného zdraví. To umožnilo například zvýšit mzdy 95 000 zdravotnických pracovníků o více než 25 % (v roce 2012 o 17,6 % a v roce 2013 o 8,2 %).
Největší zisk, skoro polovina, je ze sladkostí: 10 miliard HUF. Následují slané pochutiny, instantní polévky a dochucovadla a limonády. Tyto čtyři skupiny tvoří celkem 90 % zisku z daně.
Zdanění přitom dopadá na velké mezinárodní producenty: 90 % těchto příjmů odvedlo 50 největších společností platících daně; 50 % odvedlo 10 největších.
Většina spotřebitelů (59–73 %) v roce 2014 udávala, že změnila spotřebu výrobků. U 19–36 % z nich oproti prvnímu hodnocení (2012) spotřeba klesla ještě více. Konkrétně 5–16 % konzumovalo méně, 7–16 % si vybralo levnější výrobek, 5–11 % si vybralo jinou značku výrobku a 2–6 % nahradilo potravinářský výrobek jiným.
Většina těch, kdo nahradili jeden produkt jiným, volila zdravější možnost: 63 % nahrazuje energy drinky minerální vodou, více než 80 % udává, že místo sladkostí a slaných pochutin konzumuje více ovoce a zeleninu. Dospělí s nadváhou a obezitou snižovali spotřebu častěji než dospělí s podváhou nebo normální hmotností (1,5–4,3krát), a to zejména v případě sladkostí a slaných pochutin. Vlastní konzumaci změnilo 28 % konzumentů energy drinků, 20 % konzumentů sladkých nápojů, 14 % konzumentů sladkostí, 16 % konzumentů slaných „snacků” a 11 % konzumentů instantních polévek a dochucovadel.
Zvýhodnění zdravých potravin je za hranicemi běžné a např. v Německu a v Holandsku aktuálně zvažují nulovou DPH z ovoce a zeleniny právě proto, aby zvyšováním cen podpořili zdravou výživu. Jinde na to jdou opačně, formou vyššího zdanění potravin nezdravých. V Maďarsku je DPH z potravin odstupňována nejen dle prospěšnosti v rámci své kategorie (bílý jogurt ve snížené sazbě, ostatní jogurty v 21% sazbě; panenský olej ve snížené sazbě, tepelně upravený olej v sazbě základní; krůtí a kuřecí v základní sazbě, hovězí a vepřové v 21% sazbě apod.). Potraviny rozlišují i dle původu (s podporou regionálních potravin), což má pozitivní dopad na životní prostředí a lokální ekonomiku. |
Na ceny potravin slyší i nejobéznější národ na světě
Tým vědců, který se dlouhodobě věnuje potravinové politice a prevenci zdraví, se pokusil odhadnout vliv cenových změn na spotřebitelské chování v USA – v regionu, který dlouhodobě patří mezi nejobéznější na světě. Vědci porovnali výsledky 160 relevantních studií z let 1938 až 2007 – publikované práce, ale i pracovní dokumenty nebo technické zprávy ministerstva zemědělství zabývající se výhradně americkým trhem. Výsledky jejich zjištění jsou jednoznačné.
Čím nižší je cena zdravých potravin, resp. čím vyšší je cena potravin nezdravých, tím vyšší je dle výsledků zkoumání ochota spotřebitelů změnit svůj jídelníček k lepšímu. Už při jednom procentu ceny se spotřeba mění o vyšší desetiny procenta, nejvíce při výběru potravin mimo domov, slazených nápojů, džusů a masa. Například v případě 1% zvýšení cen uměle slazeného nealka vědci popisují snížení spotřeby o 0,79 % a při 1% snížení cen ovoce reportují zvýšení spotřeby o 0,7 %.
Jde přitom o změny cen zanedbatelné – při vyšších rozdílech, které by peněženka skutečně pocítila, lze očekávat proměny nákupního koše ještě znatelnější (multipack limonády zdražený ze 100 na 101 Kč je v očích spotřebitele přece jen něco jiného než ten samý balík dražší o celých 10 Kč).
Zajímavá je v tomto výrazně nižší ochota odpustit si sladkosti (0,34 % při 1% rozdílu v ceně), což vede k úvahám o zavedení dalších politik typu označení škodlivosti na obalu produktů či regulace reklamy po vzoru Chile.
Běh na dlouhou trať? Nejlepší čas vyrazit!
Tak komplexní přístup, k němuž se rozhodli v Maďarsku, je samozřejmě komplikovaný a otevírá prostor pro lobbing zájmových skupin. Pro začátek se proto jeví vhodnějším model plošnější – podobný tomu, který uplatňují například v Británii. Ta stupňuje DPH potravin na základě míry zpracování dané potraviny a na základě nutričních hodnot. Jednoduchý princip s jasně danými pravidly hry, ke kterému stačí jediné. Vůle.
Navíc není nutné dohnat zahraničí jediným skokem. Pro efektivní podporu zdravého stravování je v dlouhodobém horizontu vhodné nastavit co největší rozdíl mezi zdaněním zdravých (kromě ovoce, zeleniny a luštěnin také ryb, mléčných výrobků, hub a ořechů) a nezdravých potravin. Takové daňové změny je vhodné činit ruku v ruce s edukačními aktivitami zaměřenými na posílení obecného povědomí obyvatel ohledně oblasti potravin a stravování.
Vzhledem k aktuální míře inflace je možné začít prvními kroky v podobě daňového zvýhodnění zdravých potravin s tím, že neprioritní potraviny zůstanou v základní sazbě.
Další inspiraci můžeme hledat v relativně malých, nákladově neutrálních pobídkách ke kvalitnějšímu jídelníčku u zranitelných skupin obyvatelstva. Příkladem mohou být úpravy amerických balíčků výživového programu pro ženy, kojence a děti (WIC) z roku 2009: v balíčku přibyly celozrnné potraviny, ovoce, zelenina a alternativy mléka na bázi sóji, čímž byly účastníkům WIC nepřímo dotovány zdravé potraviny.
A co neřesti?
Pokud jde o stávající podobu úsporného balíčku české vlády, mezery vidíme i v novém zdanění alkoholu a tabáku. Evidentní jsou při srovnání s nárůstem kupní síly obyvatel. Zatímco průměrná mzda bude letos o 74 % vyšší než v roce 2010, přičemž inflace narostla o 60 %, spotřební daň z tabáku je od té doby vyšší o 40 %, u piva o 33 % a u lihovin jen o 17 %. Z pohybu cen potravin, který sleduje Český statistický úřad, můžeme vyčíst, že si oproti roku 2010 za průměrný plat koupíme o 71 % více jemné vodky, o 51 % více tmavého tuzemáku a o 45 % více lahvového piva.
Balíček ve všech případech počítá s nárůstem spotřební daně o 10 % v příštím roce a s dalším zvyšováním v letech dalších. Ze srovnání s předešlými roky však vyplývá, že přinejmenším spotřební daně na alkohol zaostaly za růstem kupní síly – při průměrné mzdě je tabák a alkohol mnohem dostupnější než dříve. Vidět to je nakonec i na spotřebě alkoholu mladistvými: v Česku ho konzumuje více než 40 % patnáctiletých.
Z hlediska prevence je tedy žádoucí zdanění vyšší – takové, které dorovná růst mezd, resp. nárůst inflace, a třeba i zohlední fakt, že výroba alkoholu je silně dotovaná z EU (zejména pokud jde o pěstování obilovin a cukrové řepy).
O co nám jde?
Kdy jindy motivovat občany k výběru zdravých potravin přívětivější cenou než v době recese? Kdy jindy se touto otázkou zabývat než při razantních změnách, které mají za cíl zlepšit kondici státního rozpočtu v zájmu dalších generací? A kdo jiný by měl toto iniciovat než vláda, která vyhrála volby s příslibem kvalitnější budoucnosti?
Změny daňových tarifů bez jasnějšího a důraznějšího zohlednění toho, jak který produkt prospívá, či škodí zdraví, jsou zkrátka promarněnou šancí. Změny v DPH na potraviny by neměly být motivovány potřebou zvýšit ze dne na den příjmy do státní pokladny, ale naopak by měly být motivovány zájmem o oblast zdraví. Proto budeme volat po tom, aby stát při výběru daní více zohledňoval to, co vlastně daní, a aby při tom myslel nejen na naplnění státní pokladny, ale i na zdraví svých občanů.
Nechceme ale pouze stát bokem, a proto jsme se dali do práce a připravili několik velmi konkrétních alternativ, kterými se vláda může při zdanění potravin vydat. Stačí se inspirovat.