9. února 2024 – Ne náhodou byl hlavním tématem únorového setkání kabinetu Ministra zdraví alkohol. I letos se rádi připojujeme k akci Suchej únor. A nezůstáváme pouze u teoretické debaty, požádali jsme o příspěvek odborníky, kteří se problematikou zabývají do hloubky: Petra Freimanna za Suchej únor, Jakuba Komárka z PAQ Research a  Jiřího Podlipného – psychiatra, autora projektu RES (Virtuální hospoda).  Lze vůbec změnit postoj obyvatelstva k alkoholu v zemi, kde ho člověk ochutná už jako třináctileté dítě? Dá se vymanit ze zaběhnutých zvyklostí a nedat si s kamarády pivo v hospodě? Je součástí české kultury, že má pivo být levnější než voda a téct proudem, vždy a všude?

Jak můžeme přispět ke snížení spotřeby alkoholu?

Nejpřímější je ekonomické řešení. Proto dává smysl podpořit návrh reformy spotřební daně spolu s minimální jednotkovou cenou. To jako nejefektivnější nástroj hodnotí ostatně také OECD. Nejvíce totiž dopadá na levné alkoholické nápoje s vysokým procentem alkoholu, který užívají zejména konzumenti vytvářející nejvyšší společenské náklady . Inspirovat se můžeme u pobaltských států nebo Skotska, které začaly implementovat ucelenou protialkoholovou politiku dle ověřené evidence.

Nepít je normální a jít #suchoucestou by vždy nemuselo vyžadovat zkoušku osobní odvahy odlišovat se. Vezměme příležitost vyzkoušet měsíc nepít pro to, abychom si uvědomili situace, kdy, co a jak často běžně pijeme, a zamysleme se nad množstvím, co vypijeme. Jde často o slepě normalizované pití: jdete na oběd a každý den si dáte pivo nebo si večer dáte skleničku vína na uvolnění a lepší spaní? Díky Suchému únoru si člověk uvědomí jak často pije, aniž by pít chtěl nebo musel a potřeboval. 

Na negativních externalitách stojí Česko spotřeba alkoholu 83,4 mld Kč v cenách za rok 2024. Pro nás, jako společnost, to je jednoduše příliš. Namísto toho investujme třeba do prevence.  Proto regulovat reklamu na alkohol má stejný potenciál, jako zafungovala regulace reklamy na tabák, jehož spotřeba klesá. Pro tuto úpravu potřebujeme politickou vůli.

Na webu Data o zdraví jsme vytvořili kalkulačku, díky které si můžete spočítat, kolik času ve zdraví získáte, když si nějakou tu hladinku odepřete. Vyzkoušejte ji.

„Jestliže čtvrtina výdajů zdravotnictví plyne na problémy způsobené alkoholem a celkově nadměrná konzumace stojí nás, daňové poplatníky 1,2 % HDP, je nezbytné nejen změnit osobní návyky, ale také zvyšovat efektivitu systému, který bude orientován na prevenci,“ 

 Helena Horská, členka think-tanku Ministr zdraví, hlavní ekonomka Raiffeisenbank ČR

Proč zrovna spotřební daň?

Spotřeba čistého alkoholu na osobu je v Česku dlouhodobě nad průměrem Evropské unie. V roce 2016 bylo v Česku zkonzumováno 13 l čistého alkoholu na osobu, zatímco průměr Evropské unie činil 10 l (Data o zdraví). Zatímco se průměrná konzumace alkoholu na úrovni Evropské unii v průběhu posledních tří desetiletí snižovala, v Česku můžeme naopak pozorovat dlouhodobě stabilní trend vysoké konzumace.

Většina lidí v Česku pije alkohol v nadprůměrném množství. To souvisí s jeho relativně nízkou cenou a skutečností, že je alkohol vnímaný jako součást naší kultury, zejména když jde o pivo a víno. Nadměrná konzumace alkoholu má široké spektrum zdravotních a společenských dopadů. Je významným faktorem vedoucím ke zkracující se době života ve zdraví, a tedy k vyššímu riziku předčasného úmrtí či delší době života se zdravotním postižením.

Spotřební daň vede k vyššímu procentuálnímu zdanění levných produktů s vysokou koncentrací alkoholu. Právě ty bývají spojené s rizikovým pitím. Daň cílená na obsah alkoholu motivuje spotřebitele, aby kupovali nápoje s nižším obsahem alkoholu. A motivuje i výrobce, aby snižovali podíl alkoholu ve svých produktech. Kromě snížení části společenských nákladů by reforma ročně přinesla 12 až 17 miliard korun státnímu rozpočtu. O část těchto zisků lze například snížit zdanění práce.

Jakub Komárek, ekonom a analytik, PAQ Research

Dopřejte si Suchej únor, březen… nebo celý rok

Alkohol má významný vliv na lidské zdraví, představuje ale také závažný problém pro společnost jako celek. Na individuální úrovni je nadměrná konzumace alkoholu významným rizikovým faktorem mnoha onemocnění, stejně jako častou příčinou sociálních problémů, problémů ve vztazích či snížení celkové kvality života. I přes to se člověk setkává na veřejnosti s nepochopením a je nucen vysvětlovat proč nepije. Bude řídit, ne není nemocný, žena není těhotná atd. je o tzv. sober shaming. Během února je abstinence už celkem přijímaná, problém ale přetrvává ve zbytku roku.

Vyzkoušejte si test nezávislosti, který si vyplnilo už několik desítek tisíc lidí. S odstupem třech měsíců a jednom roce, tito respondenti dostávají evaluační dotazník. Z něj vyplývá, že ještě po roce deklaruje střídmější spotřebu alkoholu 48 % ze zapojených lidí.

 „Měsíc nepít je příležitost prožít si situace kdy, co a jak často běžně piju a zamyslet se nad množstvím toho, co vypiju. Často jde o zdánlivě neškodné, normalizované pití, jdete na oběd a každý den si k němu dáte pivo nebo si páry dávají každý večer skleničku vína. Díky Sucháči si člověk uvědomí jak často pije, aniž by pít chtěl nebo musel a potřeboval.“

Petr Freimann, Suchý únor

Co je možné dělat se závislostí na alkoholu?

Craving, česky pocit bažení, je podstatnou součástí syndromu závislosti. Možná si jen málokdo dovede představit jeho sílu, pokud jím sám netrpí. Lze ho přirovnat k pocitu hladu nebo pocitu žízně. Je to elementární pocit, který psychologicky vytváří velmi silné puzení (drive) člověka zpátky k aktivnímu užívání dané psychoaktivní látky.  Proto závislost není možné vyléčit, ale lze ji dostat do remise. Iluze kontrolovaného pití je nereálná. Existuje abstinující alkoholik, neexistuje vyléčený alkoholik. 

Jiří Podlipný s kolegy z lékařské fakulty Fakultní nemocnice Plzeň a Západočeské univerzity vyvinul tzv. Risk environment simulator (RES) pro nácvik dovedností, které pomáhají odolat pocitu bažení. Jde o imitaci (tzv. serious game) rizikového prostředí pro lidi v léčení, založenou na terapeutickém principu cue-exposure, neboli terapie pobídkami. Efektivitu simulátoru dokládají zatím předběžné výsledky z placebem kontrolované studie u hospitalizovaných dospělých. V dlouhodobé perspektivě dvou měsíců po propuštění z léčby lidem simulátor pomáhá upevňovat postoj k abstinenci a mají realističtější náhled na své bažení.

Lidé v průběhu léčby v chráněném prostředí podceňují riziko relapsu. V rámci terapie jim projekt RES umožňuje bezpečně vyzkoušet reálné situace a poskytuje vodítka, která pomohou odolat pocitu bažení (craving) po alkoholu.

Jiří Podlipný, psychiatr FN Plzeň, autor projektu RES (Virtuální hospody)