Jaký je rozdíl mezi průměrnou délkou života a délkou života ve zdraví? Kdo, jak a proč tyto ukazatele počítá? Záleží na tom, kterou metodiku používáme a je možné vůbec říci, zda je jedna nebo druhá „ta správná“?
Délka života ve zdraví je klíčovým ukazatelem v oblasti populačního zdraví, který odhaduje, kolik let ze svého života průměrný člověk prožije ve zdraví bez omezení v běžných činnostech. Tento ukazatel poskytuje důležitý vhled nejen do kvantity, ale i kvality zbývajícího života.
Na začátek si pojďme vyjasnit dva pojmy, které nejčastěji zaznívají v debatě z médií, od politiků a pracují s nimi i experti Ministra zdraví. Hlavní rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že střední délka života při narození poskytuje informace o očekávané délce života bez ohledu na zdravotní stav. Střední délka života ve zdraví bere v úvahu i kvalitu těchto let z hlediska zdravotního. Střední délka života ve zdraví je tedy z těchto dvou komplexnější ukazatel, který lépe odráží celkové zdraví populace.
Statistice a výpočtům veřejného zdraví se věnují různé instituce. Nejrelevantnější jsou OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) a IHME (Institute for Health Metrics and Evaluation), avšak každá z nich používá odlišné datové zdroje a přístupy. A to je do jisté míry zdrojem nepřehlednosti. Důležitý při výběru metodiky je účel, pro který chceme výpočet využít. OECD využívá data reportovaná Eurostatem, zatímco IHME kombinuje údaje z nemocnic, světových databází a vlastních modelací.
Think-tank Ministr zdraví se opírá o výpočet OECD, který pracuje s jednotkou HLY (z anglického Healthy Life Years) a je standardizovaný pro všechny členské státy EU. Poskytuje tedy srovnatelná data napříč zeměmi, což je klíčové pro politické rozhodování a strategické plánování v oblasti veřejného zdraví, protože nejen kvantifikuje délku života, ale také se zaměřuje na jeho kvalitu. Z toho důvodu ji Ministr zdraví považuje za vhodnější pro posuzování dopadů opatření, za něž se zasazujeme v rámci pilířů prevence, digitalizace a udržitelnost financování ve zdravotnictví.
Dalším zdrojem metodiky je zmíněné IHME, které pracuje s jednotkou HALE (z anglického Health-Adjusted Life Expectancy). Ta sice přináší detailnější a komplexnější pohled na zdravotní stav populace, ale její data mohou být někdy příliš specifická pro globální srovnání. Vychází z pravidelného dotazníkového šetření životních podmínek (EU-SILC), které probíhá i v Česku. Díky tomu, že je více zaměřená na detail, je vhodná pro sledování ukazatelů, jenž ovlivňuje řada někdy i specifických proměnných a u nás jej využívá např. ČSÚ pro výpočet ukazatelů peněžní a materiální chudoby, ekonomickou aktivitu či úrovně sociálního vyloučení.
V Česku došlo mezi lety 2011 a 2019 k prodlužování střední délky života, jak celkově, tak i té prožité ve zdraví. Podíl let života prožitých ve zdraví na střední délce života je stabilní, přibližně v 87 % u mužů a v 86 % u žen (IHME).
Podle dat OECD je zřejmé, že i přes celkové prodloužení délky života, je podíl let prožitých ve zdraví na celkové délce života relativně stabilní. To poukazuje na to, že i když lidé žijí déle, zdaleka ne všechny tyto dodatečné roky jsou prožívány ve zdraví. Srovnání s jinými evropskými zeměmi pak ukazuje, že Česko se nachází spíše v průměru nebo mírně pod průměrem EU co se týče délky života ve zdraví.
Vedle toho, že orgány státní správy, instituce či nezávislé organizace mají možnost hodnotit stav veřejného zdraví, jsou tato data užitečná i pro velmi pragmatické analýzy. Například společnost McKinsey & Company pro Česko spočítala, že většina ztracených let života vlivem špatného zdraví dopadá na populaci v produktivním věku (až 62 %), která každoročně vytváří ztrátu na hospodářském výkonu země na úrovni zhruba 700 miliard korun, a to ještě před započtením nákladů na zdravotní péči. Znamená to tedy že vlivem nemoci, které by šlo díky lepšímu životnímu stylu a prevenci předejít, nejvíce ztrácejí jak sami lidé v pracovním procesu (nemocenská, snížení příjmu), ale také jejich zaměstnavatelé (náklady na náhradu/výpadek) a tím pádem také stát (HDP).
