Téměř čtyři z deseti dospělých a mladistvých starších patnácti let po celém světě trpí depresí nebo úzkostmi nebo mají v rodině či mezi přáteli někoho, kdo je těmito problémy postižen. Tato onemocnění i další problémy související s duševním zdravím představují významnou zátěž i pro sociální a ekonomickou situaci.
Navzdory tomu, že téma duševního zdraví získává větší pozornost, ještě stále není prioritou veřejného zdravotnictví.S narůstající informovaností společnosti se zlepšuje i stigma spojené s duševními potížemi. Přesto však stále existuje potřeba zlepšit dostupnost i kvalitu služeb a to zejména pro určité věkové kategorie. Proto jsme březnový kabinet věnovali právě tématu duševní zdraví, na který jsme pozvali sedm expertů z různých oblastí.
Marie Hájek SalomonováNevypusť duši, členka think-tanku Ministr zdravíCo může udělat každý znás? Zamyslet se, jak o tématu duševního zdraví mluvíme a jak o něm přemýšlíme. Opusťme nálepkování a lidi, zejména z mladé generace, kteří o duševním zdraví mluví, přestaňme považovat za slabé, méně schopné či přecitlivělé. Mluvit o duševním zdraví a pečovat o něj vyžaduje odvahu, a to více, než si myslíme. Mladí lidé jsou vystaveni jiným problémům než generace jejich rodičů. Ve společnosti, zaměřené na výkon čelí velkému tlaku a nárokům.
Nedostatky v osvětě: Pleteme intervenci s prevencí.
Řada doporučení, které dospělí dětem dávají jako intervenci měli přijít daleko dříve (např. v rámci nízkoprahových služeb, psychosociální podpory). Nemáme dostatečné znalosti o varovných signálech – ani u nás samotných ani u dětí a dospívajících. Proto než začneme něco dělat, čekáme na daleko závažnější projevy duševního onemocnění.
Pokračujme v postupném snižování počtu dlouhodobých lůžek a zvyšování kapacit ambulantních služeb.
Hospitalizací je člověk vytržen ze svého prostředí, ztrácí s ním kontakt a není možná systematická práce a podpora toho, aby se pacient vracel do svého prostředí připravený a poučený.
Nezbytná je multidisciplinární péče.
Součástí týmu v nějaké chvíli není jenom lékař, ale i psychoterapeut, peer konzultant, zdravotní sestra, sociální pracovník, někdy nutriční terapeut, u dětí speciální pedagog a další profese, hlavně sociální a pracovní. Příkladem dobré praxe, který pozitivní dopad této organizace péče potvrzují jsou Centra duševního zdraví pro lidi se závažným duševním onemocněním. V Česku jich máme kolem tří desítek, potřebovali bychom jich 100 a je to dokonce součástí Národního akčního plánu pro duševní zdraví. který vláda přijala. Bohužel ale ztratil politickou podporu.
Srovnání mezi zeměmi: Česko se pohybuje na dolním cípu grafu, kdy odbornou pomoc vyhledalo méně než 5% dospělých, častěji ženy než muži.
Jsme tak výrazně pod evropským průměrem. Žebříčku naopak dominují Island, Švédsko, Dánsko či Německo.
Teze: Naznačují tato data fakt, že obyvatelé zemí z horní části grafu mají horší duševní zdraví oproti Čechům? Nebo naopak poukazují na nedostatečnou péči a podporu duševního zdraví v Česku, stejně jako jeho tabuizaci v naší společnosti?
Lidé s duševním onemocněním nejsou více násilní a agresivní než zbytek populace. Zotavení z duševního onemocnění je možné. 50 % chronických duševních onemocnění se poprvé projeví do 14. roku života, 75 % pak do 24 let.
Stigma a self-stigma duševních onemocnění vede k diskriminaci a izolaci a snižuje naději na zotavení. Někteří lidé se zkušeností s duševním onemocněním popisují, že je je horší, než samotné duševní onemocnění. Včasná pomoc chrání kvalitu života a přispívá k vyššímu počtu let strávených ve zdraví. Až 2/3 lidí potýkajících se např. s depresí odborníka*ici nevyhledá.
“Stigmatizace není jen v rovině bydlení, zaměstnání nebo sociálních vazeb. V kontextu zdravotnictví je i o tom kdy a jak rychle se dostanete k péči, když vás například bolí břicho. Předsudek, se kterým se lidé v tomto ohledu setkávají je, že příčinou jsou psychosomatické, nikoli fyzické problémy,” Marie Hájek Salomonová, Nevypusť duši, členka think-tanku Ministr zdraví.
V současné chvíli má organizace Nevypusť duši dostupný právní rozbor, který jednoznačně uvádí, že si dítě od 14 let může samo, bez souhlasu zákonného zástupce, odbornou pomoc “najmout”, tj. například dostat dlouhodobější podporu od školního psychologa, v sociální službě nebo i od soukromého psychoterapeuta (v takovém případě bývají překážkou finance).
Dospívající: Polovina obtíží se projeví do 14 roku života
“Děti, volající na Linku bezpečí nejčastěji nechtějí rodičům přidělávat starosti nebo nevědí, jak se jim mají svěřit. Předmětem krizové intervence tedy může být to, jak se svěřit a komu, co bude probíhat dál a jak se na to připravit. Na to ale často jeden rozhovor nestačí. A školní psycholog, který by toto s dítětem i dokázal řešit ale potřebuje informovaný souhlas rodiče. Což je ale Hlava 22.” Marie Hájek Salomonová, Nevypusť duši, členka think-tank Ministr zdraví.
Data, se kterými pracuje Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) jsou založena na vykazování lékařů a kódech pojišťoven. To znamená, že registry zdravotní péče jsou závislé na přesnosti vykazování lékařů a reálná data tak mohou být zkreslená. To platí nejen v oblasti duševního zdraví, ale napříč obory.
Nemáme k dispozici prospektivní epidemiologické studie, které dlouhodobě a kontinuálně sledují vybrané skupiny obyvatel. Proto v Česku vycházíme z tzv. průřezových studií, kdy jde o aktuální snímek v určité době. Jak se tedy dneska máme?
Podpora duševního zdraví na školách, v nízkoprahových zařízeních a rodinách může být vhodnou cestou, která povede k menší zátěži na špičky pyramidy péče (dětští psychiatři, kliničtí psychologové), a celkově tak zvýší dostupnost vysoce specializované péče pro ty, kteří se bez ní neobejdou. Matěj Kučera, praktický lékař, NÚDZ a člen Iniciativy pro efektivní zdravotnictví.
Pomoci může Vážná hra: Jdu do sebe
Aplikace vytvořená skupinou odborníků FeelWell a herním studiem Charles Games zaměřená na dospívající, které provází v rámci péče o duševní zdraví. Potřebnost zjišťovali v průzkumu přímo mezi dětmi, podporovaném OZP Plus.
“Když hru srovnáme s nějakým jednorázovým preventivním programem ve škole, kam přijdou děti jednou, dvakrát, tak k té hře se vracejí, tedy jde o mnohem častější vystavení se nějakým informacím a prevenci, což má mnohem větší dopad. Zároveň děti lépe přijímají informace od svých vrstevníků, influencerů atd. Lucie Mannheimová, psycholožka, zaměřuje se na vývoj aplikace Vážná hra: Jdu do sebe
Jedním z prvních, kdo se tzv. organizační psychologii na pracovišti věnuje je Soulmio. Ukotvuje mentální zdraví jako jeden z faktorů pro výkon zaměstnanců a výkon celé firmy. Péče o (nejen) duševní zdraví ve firmách proto není už tolik benefit jako firemní kultura samotná. Proměňuje se role manažerů, přebírají pozici kouče, někdy dokonce i terapeuta. To dopadá na HR oddělení. Díky rostoucí edukaci je 75 % uživatelů ze zdravé populace, jde tedy o prevenci. Jaká aktuální témata řeší?
“Za poslední čtyři roky výrazně změnily jednotlivé témata, o která se firmy zajímají. Dříve jsme se věnovali well-being basics, základům psychohygieny, apod. Dnes už jsme u témat jako je ADHD v dospělosti, poruchy spánku, automatické negativní myšlenky, dlouhodobé přehlcení, bossing či strachy o budoucnost nebo obavy z možné ztráty zaměstnání. Simona Zábržová, CEO Soulmio
Na začátku v roce 2017 se odborníci i lidé dívali na terapii online nedůvěřivě. Mysleli si, že to vlastně nemůže fungovat. Úkolem bylo najít cestu, jak službu Terap.io vysvětlit -u kázat, že může fungovat, jak může odstraňovat bariéry, které při cestě za pomocí člověk potká.
Zajímavý vývoj nastal v březnu, dubnu 2020, kdy najednou jsme byli všichni v izolaci, doma. Lidé potřebovali pomoci, ale terapeuti neměli nástroj. Za krátkou dobu proto došlo k adopci a k pochopení toho, jakým způsobem dokáže online terapie pomáhat. Později realizované studie ukazují, že roce 2020 utilizace digitálních řešení dosáhla 78 násobku oproti období před covidem.
Terap.io za pět let zprostředkovalo více než 25 000 sezení. Přes 75 % lidí se pohybuje ve věkovém rozmezí 18-34 let.
“V roce 2020, v době začátku pandemie covid- 19 uvádělo 65 % uživatelů aplikace Terap-io, že na terapii nikdy nebylo. V současnosti tento údaj poklesl na 51 %. To ukazuje, že dochází k pomalé destigmatizaci terapie a lidé pomoc daleko častěji vyhledávají. Více jak tři čtvrtiny uživatelů jsou ženy, které tu pomoc vyhledávají daleko častěji. Právě ženy si uvědomují, že není slabost říci o pomoc. Vysvětlit to mužské populaci bude výzva, která nás čeká v dalších letech.” Chádí El-Moussawi, CEO a spoluzakladatel Terap.io
Za posledních deset let došlo k několika klíčovým změnám v péči o duševní zdraví, které vedly k posunu od tradičního přístupu k modernějšímu a více integrovanému modelu. Zásadní změny zahrnují:
Snížení počtu dlouhodobých hospitalizací: Díky lepší prevenci, rané intervenci a rozvoji ambulantních a komunitních služeb dochází k výraznému poklesu počtu dlouhodobě hospitalizovaných pacientů. V roce 2018 bylo 10 % hospitalizovaných pacientů v psychiatrických nemocnicích déle než dva roky a 5 % déle než pět let. Dnes se blížíme k nule.
Nárůst ordinací klinických psychologů: Počet klinických psychologů a jejich ordinací významně roste, což napomáhá k lepší dostupnosti specializované péče. Stále však existuje nedostatek těchto odborníků v porovnání s potřebami populace a standardy EU.
“Došlo k významnému nárůstu ordinací klinických psychologů, kterých je kolem 300, a déle se dynamicky rozvíjí. Stále nižší počet, než je úroveň EU, pro plně saturované potřeby bychom těchto ordinací potřebovali třikrát více.” Martin Hollý, psychiatr, ředitel Centra duševní rehabilitace.
Postupná změna ve vzdělávání: Zvyšuje se důraz na začlenění témat duševního zdraví do vzdělávacích programů pro studenty medicíny a dalších zdravotnických oborů. Čím dříve se student medicíny setká s tématem duševního zdraví, tím je větší šance, že si jej zvolí ve své další kariéře. Překážkou je atraktivita oboru a pracovišť.
Potřeba dalších atestovaných psychiatrů: S 25 % psychiatrů v důchodovém věku a pouze cca 30 nově atestovanými psychiatry ročně je zřejmá potřeba zvýšit kapacity pro vzdělávání a certifikaci nových specialistů v tomto oboru. Ideálně bychom potřebovali 100 nových atestovaných psychiatrů ročně.
Podpora alternativních forem péče: Vzhledem k dlouhodobému procesu vzdělávání a certifikace nových psychiatrů se klade větší důraz na podporu jiných úrovní péče, jako je sebepéče, rodinná a komunitní péče, a rozvoj nízkoprahových center, které mohou efektivně řešit méně závažné případy nebo sloužit jako podpora v procesu léčby.
