Proč investujeme do léčení nemocí místo do prevence?

Porovnáním podílu vlivu jednotlivých determinant zdraví se skutečnými výdaji veřejného systému, zjistíme, že pouhá 4 % jsou určena na prevenci a podporu zdravého individuálního chování. Zatímco na samotnou zdravotní péči zamíří téměř polovina výdajů. Celkem 43 % se utratí na sociální faktory (př. vzdělávání, ochrana dětí a rodin) 3 % na životní prostředí (př. klima, půda) a 1 % na genetiku a biologii (výzkum a vývoj).

Otázkou zůstává, proč nebereme své zdraví do vlastních rukou, když k tomu máme veškeré nástroje. A proč českému zdravotnictví chybí představa o budoucnosti. Léčíme se intenzivněji, rychleji a za vyšší náklady. Ale nikdo se příliš nezamýšlí nad otázkou, jak to dělat udržitelně a hospodárně. Proto je hlavní misí think-tanku Ministr zdraví prodloužit délku života ve zdraví o pět let. Důvodem je, aby dnešní třicátníci nebyli v 62 letech nemocní, ale byli schopni si užívat aktivního důchodu. Zdraví je nejdůležitější komoditou, kterou máme.

Podle studie McKinsey z roku 2020 má každá koruna investovaná do zlepšení systému zdravotnictví ekonomický přínos 1,7 Kč. „Navýšení investic do prevence je tedy logickým krokem nezbytným pro budoucí udržitelnost a dostupnost systému zdravotnictví,“ říká Helena Horská. Už jen pro holý fakt stárnutí populace, které s sebou nese zvýšenou poptávku po zdravotní péči – do roku 2050 vzroste počet seniorů v Česku o 51 % na 3 076 milionu a počet obyvatel v produktivním věku do té doby poklesne o 829,5 tisíc.

„Podpora prevence mimo jiné ušetří náklady ve zdravotnictví a zároveň lidé nevypadnou předčasně z pracovního trhu,“ doplňuje Horská.