12. června 2024 – Červnový kabinet Ministra zdraví jsme věnovali klíčovým tématům sekundární prevence v Česku. O aktuálním stavu a revizi preventivních prohlídek u praktických lékařů hovořila Ludmila Bezdíčková, vedoucí Katedry všeobecného praktického lékařství IPVZ. Petr Smejkal (IKEM) otevřel téma očkování zdravotnického personálu. Martin Komenda (NZIP) se věnoval roli Národního zdravotnického informačního portálu v kontextu zdravotní gramotnosti obyvatel. Ladislav Wagner (KZP) zaměřil pozornost na programy zdravotních pojišťoven pro podporu sekundární prevence. A v neposlední řadě na vývoj a trendy screeningových vyšetření přivedl řeč Karel Hejduk z Národního screeningového centra.
Sekundární prevence v praxi
Současnou podobu upravuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 70/2012 Sb., o preventivních prohlídkách. Zde jsou ukotveny povinné součásti, na které má nárok každý občan ČR. Praktičtí lékaři se zaměřují na vyhledávání chorob, které jsou z hlediska sekundární prevence nejvýznamnější. Jde o civilizační choroby jako arteriální hypertenze, diabetes mellitus, poruchy metabolismu tuků a nádorová onemocnění, výskyt závislostí, psychiatrických onemocnění a rizikových faktorů.
V okamžiku, kdy je u pacienta identifikováno některé onemocnění či rizikový faktor, je dále sledován (dispenzarizován) v kratších časových intervalech podle konkrétních doporučených postupů. Ty uvádějí, jak často a u které choroby nebo rizikového faktoru tyto kontroly máme provádět. V teorii jde tedy o na pohled funkční koncept. Problémem je, že lidé často nevědí, jak mají prohlídky probíhat a nebo v některých případech neprobíhají tak, jak by měly. Lidé v nich potom nepřekvapivě nevidí smysl, jak ukázal průzkum Ministra zdraví.
„Obsahem primární péče je mj. anamnéza, která by byla velice cenná, pakliže by fungovala elektronizace zdravotnictví tak, jak bychom si představovali. Skutečně by byla největší studnicí informací o pacientovi, protože právě u nás se schází (nebo by se měly scházet) všechny informace od specialistů a z nemocnic. Ale to se neděje.“
Ludmila Bezdíčková, praktická lékařka, vedoucí Katedry všeobecného praktického lékařství IPVZ
Slabinou sekundární prevence je, že její naplňování není kontrolovatelné ani vymahatelné. Data o uskutečnění kontrol lze sledovat z úhrad zdravotních pojišťoven za vykázanou péči, ale ani to poskytuje přesný obrázek.
„Počet vykazovaných výkonů je extrémní a stále narůstá. U pacienta dispenzarizovaného s chronickým onemocněním běžně vykazuji 10–15 výkonů, což je při mých 2500 pacientech náročné zvládnout. Takže i když je ohodnocení 990 body docela hezké a vyplatí se mi prevenci dělat, většinou se při vykazování šidím. Je nemožné vše ohlídat a jsem ráda, že pacientovi provedu všechna potřebná vyšetření.“
Ludmila Bezdíčková, praktická lékařka, vedoucí Katedry všeobecného praktického lékařství IPVZ
Podle Ludmily Bezdíčkové je jak na půdě Sdružení praktických lékařů, tak ve Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP obsah kontrol průběžně námětem diskusí. Mimo jiné se řeší, zda je namístě měnit intervaly prohlídek s ohledem na různé věkové kategorie, problémem je také neefektivita, kdy překrývání kompetencí všeobecných praktických lékařů a specialistů péči duplikuje a v některých případech i multiplikuje. Vzniká tak terminologií odborníků fenomén tzv. overdiagnosis (= nadbytečná diagnostika) a overtreatment (= situace, kdy jsou zjištěna a následně léčena onemocnění, jež by nevedla k projevení příznaků ani k propuknutí nemoci). Prevenci zbytečného vyšetřování a nadměrného léčení, jež mohou ohrozit bezpečí pacienta a zbytečně vyčerpat zdroje na léčbu potřebných pacientů, označujeme jako tzv. kvartérní prevenci (NZIP).
Prevence nemocí spojených se zdravotní péčí
Na předních místech komplikací, které se pacientům v nemocnici mohou přihodit, figurují infekce. Protože významně prodlužují a prodražují pobyt pacienta na lůžku i jeho následnou rekonvalescenci, měli bychom se snažit o zkracování doby hospitalizace. Přitom však déle než u nás zůstávají lidé v nemocnici už jen v Maďarsku (Eurostat).
„Nevíme, kolik infekcí spojených se zdravotní péčí v Česku je, nemáme data. Uvádí se, že přibližně u 5 % hospitalizovaných pacientů se vyskytne nějaká infekce, což je velmi vysoké číslo. Nemocnice sice dle platné legislativy musejí hlásit onemocnění a komplikace spojené s poskytováním zdravotní péče, ale tím to končí. Schází vymahatelnost a není zde ani tlak z hlediska povinnosti akreditační, protože se kontroluje pouze to, zda nemocnice infekce sledují.“
MUDr. Petr Smejkal, člen think-tanku Ministr zdraví, hlavní epidemiolog IKEM
Kontinuální sledování, které je běžné ve světě a je zavedené například právě v IKEM, umožňuje, aby byla každý měsíc vyhodnocena míra komplikací ve spojení s infekcemi. Tento ukazatel je zásadní nejen z pohledu ekonomického, ale souvisí mj. také s antibiotickou rezistencí, protože tyto infekce jsou většinou bakteriální a aplikace antibiotik razantně zvyšuje antimikrobiální rezistenci.
Data – kdo je sbírá a jsou dostupná?
Ministerstvo zdravotnictví je zřizovatelem Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS), který data zpřístupňuje pro veřejnost prostřednictvím Národního zdravotnického informačního portálu (NZIP). Podkladem jsou data z Národního zdravotnického informačního systému (NZIS). Na portálu NZIP jsou veškeré datové výstupy v podobě otevřených dat, datových souhrnů, analytických reportů a interaktivních vizualizací k dispozici veřejně bez jakýchkoli omezení přístupu. Většina dat na NZIS zůstává ovšem za registrací, díky níž si úřad udržuje přehled o tom, kdo k datům přistupuje.
„Cílem je vytvořit obsahové zázemí pro informovaného pacienta. Není to všespásné, ale věříme, že jak pro prevenci, tak pro sekundární využití dat je to dlouhodobá cesta, na které můžeme spolupracovat. Identifikovali jsme si různé cílové skupiny, přičemž každá se chová maličko jinak. Postupně pokrýváme všechny oblasti podle veřejně dostupné metodiky Koncepce sdílení a sekundárního vytěžování dat Národního zdravotnického informačního systému, která nyní putuje k ministru zdravotnictví. Na oponentuře se podíleli experti z AZV ČR, Česká kardiologická společnost jako zástupce odborné veřejnosti, ČVUT z hlediska technické roviny a v neposlední řadě i zástupci DIA.“
RNDr. Martin Komenda, Ph.D., Národní zdravotnický informační systém
Fondy prevence jako nevyužitý potenciál
Ladislav Wagner z KZP se zabývá vytvářením portálu ukazatelů kvality péče pro odbornou veřejnost tak, aby se primární poskytovatelé mohli podívat na kvalitu své oblasti péče a benchmarkovat se. Podle něj je zde sféra, které se léta opomíjí. Jde o data pojišťoven, jež mají z fondů prevence a hradí se z nich péče pro stovky tisíc pacientů. Napříč sedmi tuzemskými pojišťovnami sdružují výstupy, které mohou velmi dobře posloužit v projektech, jakými jsou například nový screening prostaty či osteoporózy.
„Preventivní programy za sebou mají 20 let fungování a my víme, jakým způsobem na to pojištěnci reagují, co funguje a co ne, jaký je rozsah péče, za jakých finančních podmínek a tak dále. Jsou to data o stovkách tisících konkrétních případů, ale nikdo s nimi nepracuje.“
Ing. Ladislav Wagner, MHA, Kancelář zdravotních pojišťoven
Plošný vs. cílený screening
V rámci ÚZIS u nás od roku 2020 funguje jako samostatný odbor Národní screeningové centrum, které má jasně vymezenou činnost – zajišťuje metodickou, technickou, analytickou a koordinační podporu časného záchytu onemocnění. Aktuálně se v Česku provádí v rámci screeningu nádorových onemocnění screening karcinomu prsu, karcinomu děložního čípku a karcinomu tlustého střeva. Od roku 2022 byl v pilotním režimu spuštěn populační program časného záchytu karcinomu plic a od roku 2024 populační program časného záchytu karcinomu prostaty (NSC).
Karel Hejduk vysvětlil na půdě kabinetu, jak vznikal poslední zavedený, respektive reorganizovaný screening prostaty. Na počátku musí být logicky reálná potřeba, kdy existuje poměrně velká incidence a nezanedbatelná mortalita při záchytu onemocnění často ve vyšších stadiích. Dosud byl u nás poměrně široce realizován tzv. šedý screening (jinak řečeno neorganizovaný). V rámci něj byl v posledních 2 letech nejvyšší podíl vyšetřených mužů ve věku 70 let a starších. Relativně malý podíl byl u mužů mezi 50 a 70 lety. V této cílové skupině pak byl v daném období proveden PSA test 2,4krát. To znamená, že zde docházelo k nadužívání testů.
„Tyto testy totiž probíhají jak u praktika, tak u diabetologa, urologa či kardiologa, kteří o sobě ovšem většinou nevědí, a systém je tak neefektivní. Proto bylo cílem screeningového programu určit pravidla a realokovat peníze tak, aby systém byl efektivnější a dokázali jsme karcinom prostaty zachytit v časných stadiích. Tím postupně dojde ke snížení nákladů na léčbu, která je drahá.“
PhDr. Karel Hejduk, Národní screeningové centrum