10. května 2024 – Nedávno zveřejněná zpráva Světové zdravotnické organizace (WHO) porovnávající úroveň  digitalizace zdravotnictví v zemích evropského regionu¹ potvrzuje nelichotivou vizitku Česka, a to nejen v porovnání s premianty typu Finska, Dánska či Estonska, ale i zeměmi jako jsou Albánie či trpaslík Andorra. Navzdory některým dosaženým pokrokům tedy zůstáváme spíše na chvostu digitalizované Evropy. Je proto důležité nespokojit se s prvními opatrnými krůčky.

„Buďme ambiciózní. Je důležité aby naplánované a schválené projekty nezůstaly jen na papíře, kde si budeme odškrtávat, k čemu všemu máme dokumentaci. Je nutné si přiznat, že legislativní proces je vždycky zdlouhavý a prosazení plné digitalizace je náročné. Nicméně právě u příkladu EHDS můžeme vidět, že paradigma přístupu pacienta i lékaře k elektronické zdravotnické dokumentaci se zcela posunulo a vše má být pro uživatele snadnější. Je nutné to plně zohlednit na národní úrovní.”

– advokátka Barbora Dubanská, expertka na zdravotnické právo, členka think-tanku Ministr zdraví.

Koncepce a strategie k vybudování českého e-health jsou k dispozici

Zpráva WHO vychází z dat sebraných v roce 2022 a stav digitalizace zdravotnictví v jednotlivých zemích porovnává v sedmi oblastech. V oblasti týkající se existence národních koncepcí, strategií, zdrojů financování či evaluačních plánů si Česko nestojí tak špatně, protože koncepční dokumenty jako je Národní strategie pro e-Health z roku 2016, nebo Zdraví 2030 opravdu máme. Zpráva již ale nehodnotí kvalitu či naplňování těchto dokumentů, což by zejména v případě dnes již zastaralé národní strategie pro e-Health pozitivní body určitě nepřineslo. Česko je v porovnání s ostatními státy alespoň v průměru ve využívání nástrojů telemedicíny a špatně také nevychází z porovnání implementace datových standardů, a to i přes to, že byl přechod na mezinárodní datové standardy, jako je například HL7², zahájen teprve nedávno.

Zaostáváme v implementaci základních nástrojů

V dalších oblastech už se Česko propadá do podprůměru. Znatelný deficit má zejména v otázce přístupu občanů ke svým zdravotním údajům v elektronické podobě, a to hlavně kvůli absenci jakéhokoliv státem provozovaného systému elektronických zdravotních záznamů (EHR). Pokud někteří poskytovatelé péče vedou zdravotní údaje elektronicky, pacienti se k nim kvůli neexistenci příslušné legislativy, přístupového rozhraní, či aplikace stejně nedostanou, na rozdíl od občanů 86% ostatních států evropského regionu WHO, nemluvě o možnosti zažádat o opravu chybných údajů v EHR, jejich smazání, či omezení přístupu k nim. 

Vzhledem ke sběru dat v roce 2022 zpráva nereflektuje probíhající novelizaci zákona o elektronizaci zdravotnictví, která by určité pokroky v oblasti zlepšení přístupu občanů k jejich elektronickým zdravotním údajům měla přinést. Nicméně jak jsme psali zde, pokud nedojde k úpravě či výraznému rozšíření navrhovaných funkcionalit EZKarty, zásadní zlepšení situace nelze v blízké době očekávat.

Česko dále zaostává v oblasti vzdělávání a posilování digitální gramotnosti, kdy dle zprávy neimplementuje žádné centrální vzdělávací programy pro zdravotníky, na rozdíl od 71% hodnocených zemí. Stejně tak ze zprávy vyplývá, že odpovědné státní instituce zatím nereflektují možnosti využití mobilních telefonů při poskytování zdravotní péče či monitoringu pacientů, stejně jako využívání mobilních aplikací pro podporu zdraví. Neexistuje žádná národní strategie či, doporučení pro uživatele.

Digitalizace zdravotnictví: Blýská se na lepší časy?

Vzhledem k běžícím projektům v oblasti digitalizace zdravotnictví financovaných z Národního plánu obnovy, či blížícímu se vstupu v platnost nařízení o Evropském prostoru pro zdravotní data, se snad blýská na lepší časy alespoň co se týče zlepšení základní infrastruktury elektronického zdravotnictví, jak mimo jiné na nedávné konferenci Ministra zdraví potvrdil ředitel Národního centra pro elektronizaci zdravotní Petr Foltýn. Výstupy zprávy WHO nicméně jasně ukazují, že je nutné zabrat i v dalších oblastech, zejména v posilování digitální gramotnosti dvou hlavních uživatelských skupin, tedy pacientů a zdravotníků, protože to jsou oni, kdo budou nástroje elektronického zdravotnictví především využívat a pracovat s nimi.

¹ Evropský region WHO zahrnuje 53 států pokrývajících rozsáhlou oblast zasahující až do střední Asie.

² Jedná se o soubor mezinárodních standardů používaných pro přenos a sdílení dat mezi různými poskytovateli zdravotní péče.